21.11.2010 Report od Shiftyho

Tohle byl perfektní LARP. Asi jeden z nejlepších, kterých jsem měl tu možnost se účastnit. Na to, že to byl první ročník, jsem měl pocit, že tohle už probíhá několik let.

Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.

Protokol k poslednímu dni vojína Arlana „Shiftyho“ Wadea v oblasti Methaneum 71 pod vedením Vrchního Protektora Reziela Barnatta.

Jedná se o zážitky a názory postavy, nikoliv mě samotného. Dále, prosím, omluvte, že mi sepsání trvalo takto dlouho. Jak jistě vidíte, nakonec jste se dočkali. Ostatně, jak se říká, lepší pozdě, nežli později. Užijte si to.

Shifty

Sepsal: Arlan „Shifty“ Wade

Volací znak: Lekce 4

Protokolové číslo: 02309BD7FD892F3/4F3F2G3R287 B

Budíček se dostavil v sedm ráno, kdy mne probudila poslední ranní hlídka. Ještě v civilu jsem došel znovu pověsit plakáty a vítězné zprávy a pomalu jsem se šel převléknout do vesty a brnění. Ihned po převléknutí jsem se dostavil na protektorátní budovu, kde jsem získal své odznaky a znak strany (U sebe je nemáme pro případ, že by nás ve spánku přepadli vyvrhelové, či občané nižší kategorie a ukradli nám je. To ale zajisté všichni víme.) a vyslechl si denní brífink. Opět jsme byli rozděleni do družstev a šli rozdávat denní úkoly pracovníkům a obyvatelům oblasti Methaneum 71. Vrchní Protektor seděl venku před budovou a bylo nám ctí krýt ho vlastním tělem a bránit jej proti případným útokům nepřizpůsobivých.

Když byla práce se zapisováním pracovníků do skupin hotová, dostaly naše protektorátní skupiny své bojové úkoly. Bylo na nás a na třetí skupině, abychom hlídali město, zatímco první skupina, pod vedením Incognita, odešla do Pustiny pátrat po táboru Dr. Shaffera. Vyšla na nás první hlídka ve městě. Občasné zajišťování obyvatel a zkoumání jejich papírů nás zavedlo až k problémům s Karavanou. Jeden z jejích členů měl zbraň, ale neměl povolení na to, aby jí měl ve městě. Údajně prý na ochranu v pustině. Vzhledem k tomu, že ve městě mu nehrozilo žádné nebezpečí, byla mu zbraň zabavena a byl předveden na Protekturu, kde se podrobil výslechu. Poté byl propuštěn zpět.

Ve městě jsem hlídkoval ještě s mým velitelem Jimgem, když došlo k prvnímu dnešnímu napadení osady vetřelci. Byli dva nebo tři, a dostali jednoho z nájemných žoldáků, kteří nám pomáhali hlídat osadu. Po krátké přestřelce jsem dva vyvrhely zlikvidoval a Jimg šel pro jistotu zkontrolovat budovu, kolem které pobíhali. Já jsem mezitím odvedl poraněného žoldáka na ošetřovnu. Až později jsem se dozvěděl, že jeden z vyvrhelů nezemřel, neboť zle poranil mého velitele, který musel být dopraven na Protekturu, kde se mu dostalo zvláštní péče. Obyvatel první kategorie má právo na speciální péči. Protektorátního vojáka přeci nebude léčit nějaký felčař, který dělá operace pazourkem na podlaze hospody.

Součástí odvety za tento útok se staly represivní operace, které vedly mimo jiné i k tomu, že se nás začalo místní obyvatelstvo bát. Na jednu stranu to bylo dobře, protože se v jeho řadách nevyskytl žádný samozvaný hrdina. Museli jsme se opravdu hodně snažit, abychom udrželi pořádek, protože lidé se začali ošívat a odmítali pracovat. Hlídkování v osadě se dařilo a lidé si netroufli cokoliv podniknout. Několikrát jsme museli zasahovat při drobnějších šarvátkách mezi civilním obyvatelstvem, ale vše se obešlo beze ztrát na životech (jistě sami víte, že je život a život – mluvím zde o životech občanů první kategorie). Den plynul líným tempem, dokud na naši osadu znovu nezaútočili vyvrhelové.

S kapitánem Incem a mým velitelem, panem Jimgem jsme museli vyčistit jednu budovu na jihozápadě Protektury. Nepřítel se tam zabarikádoval a postřelil Kněze. Za tento trestuhodný a úkladný pokus o vraždu zemřel. Nejprve postřelen, byl vyslechnut, jen proto, aby zemřel v hrozných mukách a bolestech. Svině, která si nezaslouží žít a dýchat vzduch, který dýcháme my, obránci demokratického života na zemi. Mezi Chymiky se bohužel objevil zrádce. Raději, než aby se nechal chytit, vystřelil si obřím revolverem střeva z těla. Velmi efektní podívaná. Kulka s sebou vzala páteř, vyškubla jí z těla, které se zhroutilo a škubalo se v posmrtných křečích.

Nastal čas krmení obyvatelstva. Dostali výživnou a velmi chutnou stravu, kterou dostávají běžně. Jedná se o kombinaci nejlepších surovin, které je Protektorát schopen vypěstovat a proto nechápu, že se obyvatelstvo, které se povětšinou skládá z podřazených kategorií, proti tomuto stravování bouří. Dostávají to nejlepší, co jsme ochotni jim podávat. Nevděčnost se projevuje opravdu všude. Naše jednotky nastavují vlastní krky, a přesto se nedočkáme vděku.

Během dne následovaly veřejné popravy, střídání jednotlivých hlídek ve městě a těžebních skupin v Pustině.

Spolu s mým velitelem, panem Jimgem, kapitánem Incem a jedním z nižších vojáků Protektorátu jsme se vydali na hlídku do pustiny, kde jsme doprovázeli skupinu osadníků. Ti se, ačkoliv jsme měli palebnou přesilu, dokázali pomocí léčky dostat kolem nás a zneškodnit nás. Když jsem se probral, bolela mne hlava a byl jsem zle potlučen. Nicméně, okamžitě mi bylo jasné, že se něco děje. Pomohl jsem na nohy svému spolubojovníku a spojil se s Jimgem a kapitánem. Vydali jsme se zpět na protekturu, a už když jsme se blížili k městu, bylo nám jasné, že je něco špatně. Vládl tam totální chaos. Ryba, který hlídal Protekturu, ležel postřelený na zemi a nechával se léčit.

Nepřítel obsadil Město a Protekturu! Zde začíná hlavní obhajoba zabíjení, kterému jsme se nemohli vyhnout. Jak mi jistě potvrdí nejvyšší velení, nebylo jiného východiska. V zájmu Protektorátu a Nejvyšších jsme museli, jakožto poslušní vojáci, jednat bezmyšlenkovitě a dle rozkazů. Nebylo jiné možnosti. Nabili jsme zbraně a připravili se na znovuzískání města. Naší povinností bylo zabít kohokoliv, kdo měl zbraň namířenou naším směrem.

Protektura byla obsazena opravdu velmi hustě a tím se naskytla možnost pro ostrostřelce Prsnaje, který zaměstnával jednotky z dálky. Na nás ostatních zbyla příprava útoku a odrážení drobných bojůvek, které se hrnuly z pustiny. Počet mých zabitých se zvyšoval a před útokem na Protekturu se vyšplhal na číslo třináct. Přišel jsem o jeden prst, když mne jeden z vyvrhelů střelil do ruky. Se zlou se potázal, když jsem mu o pár vteřin později ustřelil hlavu pistolí. Jeho mrtvola zdobila prostor osady ještě pár hodin, než jsme jí vhodili do Pustiny. Když se vše uklidnilo a zbývalo jen dočistit protekturu, objevil se ve městě übersoldat, které se Protektorátu povedlo sestrojit na základě nalezených dokumentů Dr. Shaffera.

Dobíjení protektury probíhalo na základě zteče, kterou jsem vedl já společně s kapitánem Incem. Bylo mi ctí vést ostatní do takové bitvy a doufám, že ještě někdy toto zažiji. Ten pocit nezranitelnosti a adrenalinu stříkajícího ušima je překrásný. Pro ten pocit stojí za to umřít. Stejně jako za Protektorát. V hlavě jsem měl jen jedno: vyhladit kompletně ty, jejichž noha poskvrnila půdu Protektury. Zabít, vykuchat a zapálit jejich mrtvá dutá těla. Nad touto hranicí bude vlát vlajka Protektorátu! Slavně a hrdinně! Když jsem vcházel do budovy a vyběhl do horního patra, musel jsem počkat na übersoldáta, který dočistil vnitřní prostory.

Problém nastal, když se nepřítel zabarikádoval na střeše. Übersoldat byl vyslán, aby střechu vyčistil. Abych mu pomohl, vhodil jsem na střechu granát, který bohužel jeden z vyvrhelů hodil zpět dolu a tím kyborga poškodil. Následovala zuřivá přestřelka, která vyvrcholila tím, že kapitán Inco vyběhl ven a zbytek dočistil z venku Protektury. Ti, kteří se vzdali, byli vyvedeni ven a popraveni střelou do hlavy. Nakonec jsme jejich mrtvoly naházeli do Pustiny a nechali je mutantům jako žrádlo a ostatním vyvrhelům jako výstrahu. Bylo dobyto slavné vítězství, které se následně slavilo večer. Perfektní zakončení dlouhého a těžkého dne.

Tak a teď vážně

Tohle byl perfektní LARP. Asi jeden z nejlepších, kterých jsem měl tu možnost se účastnit. Na to, že to byl první ročník, jsem měl pocit, že tohle už probíhá několik let.

Všechno tohle začalo už na Černém Mostě, kde jsem měl sraz s Casem, Prsnajem a Sybrakosem. Cesta do Ostravy bude dlouhá, ale bude sranda. Tím jsem si byl jistý od samého začátku. Když jsme ke Kejsánovi naházeli věci a vyrazili, pustili jsme si něco hezky motivujícího. Audio knihu 1984 od George Orwella. Jen opravdu máloco vás dovede naladit na Methan City, tak perfektně jako tato kniha.

Dorazili jsme kolem půlnoci, ale to nám nebránilo v tom se ještě důkladně ožrat. Tam jsem se poprvé setkal s alkoholem jménem Curacao. Modrý alkohol, rozlévaný z lahví od Ironu měl opravdu něco do sebe. Nejprve jsem si myslel, že se opravdu jedná o Okenu, ale později jsem byl z omylu vyveden. Vynikající bylo i pivo, takže za chvíli jsem nevěděl, kde jsem, čí jsem, kdo jsem a kolik mi je. Ráno jsem se probudil na zemi ve spacáku a ku podivu jsem pod sebou měl ale svojí karimatku.

Hra samotná byla perfektní, nemám co víc dodat. Hráči se opravdu snažili, z orgovského hlediska bylo vše perfektně zvládnuté, ačkoliv mouchy se našly, ale neznám LARP, kde ne. Musím všem vyseknout poklonu, protože tenhle kousek se povedl a bude mít hodně dlouhou tradici. Jestli existuje LARP, kam budu rád jezdit jako hráč, je to Methan City. Opravdu perfektní.

Závěrečná chlastačka stála opravdu za to, nehledě na některé detaily, které by možná zasloužily cenzuru. Ale protože jsem zmrd, tak máte všichni smůlu. Řeknu to tady, protože tohle už nikdo nikdy nikomu neodpáře. Minimálně ne z těch, co tyto věci viděli. Probralo se skutečně vše a lidé byli absolutně perfektní.

Opravdu se tam děly věci, o kterých ví skutečně málokdo. Například, že jsme Rambovi, spolu s Prsnajem sežrali skoro všechny utopence, za což se mu velmi omlouvám, a pokud bude chtít, budu nějak kompenzovat. Nebo třeba to, jak si Case rozbil tlamu. To je asi můj zážitek číslo jedna mimo hru samotnou. Popis situace je asi takovýto: Case stál před lavicí a s kýmsi se bavil. Seděl jsem kousek za ním, takže jsem většinu viděl. Stál a povídal, najednou ztichnul a ztuhnul. Bohužel, zrovna v tuto chvíli jsem mrknul, takže jsem se připravil o to nejlepší. Když jsem oči otevřel, Case ležel na držce v prachu, nohy přehozené přes lavici a trčící do vzduchu. Málem jsem prasknul smíchy, ačkoliv jsem viděl, že situace je vážná. Nicméně, nebyl jsem sám, kdo se zhroutil na zem neschopen slova. Když jsme ho zvedli a posadili na lavici, tak podivně se na ní zhroutil a usnul ve velmi podivné pozici.

Jak vidíte sami, nebyla nouze o zábavu. Další, neméně zajímavou a komickou věcí se stalo to, že chtěli Case uložit. Bohužel, opět s Prsnajem. Case seděl na lavici s velmi „unaveným“ výrazem. Rozhodli jsme se tedy, že ho položíme na sedačky a přikryjeme ho něčím pláštěm. Když jsme pro něj ležení připravovali, posadili jsme ho na stůl. Diskuze, kterou jsme s ním poté vedli, měla zajímavé vyústění.

„Casi, pojď si lehnout, jsi opilej,“ pronesl Prsnaj. Case, který seděl na stole, opřen lokty o kolena s bradou v dlaních odvětil:

„Ne, nejsem, jen se potřebuju rozkoukat.“

„Casi jsi fakt nalitej,“ pronesl jsem já. „Pojď si lehnout. No, tak.“

Když usnul, přišlo mi, že je hrozně fádní a chtělo by to nějak ho vylepšit. Nenapadlo mě nic lepšího, než vyfotit jeho obličej s penisem u tváře. Tak nějak se nám to povedlo, ale v opilosti jsem nebyl moc schopen koordinovat své pohyby, takže jsou fotky trochu nezřetelné.

Pak nastaly takové věci, jako líbání mezi námi chlapy (také líbání nohou za povedenou akci, mimo jiné) a olizování uší, a takové to „kdo koho přepere“. Case později odešel do auta (netuším, jak se tam dostal) a já jsem zaujal jeho místo na sedačkách pod kabátem.

Ožral jsem se ještě druhý den ráno, kdy se Rambo zbavoval přebytečného piva, aby ho nemusel vozit zpět domu. Docela to do mě teklo a jak svítilo sluníčko a měl jsem ještě nabráno z předchozí noci, tak jsem byl velmi rychle udolán démonem alkoholem. Když se objevil Case, místo nosu měl obrovskou rudou bambuli. Tehdy jsme nějak vyrazili zpět domu. Cesta to byla také povedená, ale moc si z ní nepamatuju.

Díky všem, kteří se účastnili, pracovali na akci a udělali jí takovou, která je. Skutečně to byl zážitek na celý život (pokud by se nekonal už žádný jiný ročník). Tleskám Vám všem!

Shifty

Navštivte Shiftyho blog - http://shiftyho.blog.cz/1011/methan-city-report-protokol-o-zasahu#comment83920002



Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.


Článek se do této chvíle zobrazil 663 občanům.

 

„Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain